13. červenec 2007 | 15.43 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Probudila jsem se s hlavou plnou myšlenek. Vířily tam, skákaly jedna přes druhou, rozpadaly se do písmenek a zase shlukovaly zpět, měnily svá pořadí, chaoticky se rozbíhaly a napínaly mi lebku k prasknutí.
"Chceme ven, my chceme ven!" křičely jedna přes druhou, ale v té vřavě jsem nedokázala poznat, která začala křičet jako první.
Ale jo, rozčilovala jsem se, dejte mi chvilku... Co se to dnes s nimi děje?
Jenže než jsem se umyla, oblékla a k potravě duševní přidala i tu tělesnou, zasedla jsem k bílé ploše Wordu a... ticho. Zlověstné ticho.
Haló, kde jste kdo? Nakukuju do všech koutů mysli a nic. Ani pavučinka. Ale hlava pořád bolela a nutkavý pocit hladit bříšky prstů klávesnici přetrvával. Věděla jsem, že tam někde jsou, schovávají se a chtějí, abych si s nimi pohrála.
Máte to mít, holky. Vypínám, jdu ven.
Fitko, bazén, obchod, procházka. Mysl větrem vonící. A holky se začaly vynořovat. Nejdřív jedna, jen tak, zpoza rohu, nenápadně. Pak druhá, hned za ní. Třetí, z opačné strany. Osmělily se, už se neschovávaly. Čerstvý vzdoušek do jejich srdcí vnášel mír a pohodu, samy nabízely ruku jedna druhé a tak spjaté mi pochodovaly přímo před oči.
Prsty se roztančily po klávesnici. Ten klapot mě uklidňoval a povzbuzoval i ostatní myšlenky. Je vás moc, holky, pomalu! naoko jsem se pobuřovala, ale ve skutečnosti se cítila nádherně uvolněně.
Teď vím, že než lovit písmenka do sítě, pak je nemilosrdně špendlit na podložku úderem do klávesnice a jen zírat, jak ubohá stvoření byla lapena, je lépe jim dopřát svobodné rozhodnutí, zda-li chtějí být vystavovány. Nejsou to sice žádné krásky, ale jsou... moje. A pořád mám v koutech schované stydlivky, jednou se i ony osmělí a ukážou se. Třeba budou ještě hezčí než jejich starší a odvážnější kolegyně.
Díky, že jste se na ně přišli podívat. Přeji si, aby se vám líbily aspoň z poloviny tak, jako těm, kteří mě k psaní dokopali 
Zpět na hlavní stranu blogu