Napsat první slova příběhu skýtá zvláštní potěšení. Nikdy nevíte, kam vás zavedou.

Miss Potter

Jsem písmenkomil. Přiznávám. Pravidla českého pravopisu pro mě jsou, co pro věřícího Bible svatá. Mám je v malíčku. Bohužel můj syn je má v paži. Nebo ještě níž.

Co se týče pravopisu, moje geny se k synovi přiblížily tak na vzdálenost deseti kilometrů. Možná byly i blíž, ale když viděly vyceněné zuby genů našeho souseda (jinak si to nedokážu vysvětlit), zbaběle prchly do bezpečné vzdálenosti.

Když podává ruku stařeček v bílém hábitu miminku oděném do křestního roucha, čili když starý rok předává vládu roku novému, mnoho z nás podlehne slavnostnímu okamžiku (nebo špatnému svědomí?) a začne sepisovat svá předsevzetí pro rok příští. Jsem toho názoru, že přelom roku je nepříznivá doba pro plánování budoucnosti. Člověk není zcela při smyslech, podléhá tlaku tradic, médií i okolí. (Někdy

24. prosince

07.24 hod.

Probudí mě čísi opatrné našlapování. Otevřu jedno oko a vidím syna plížícího se ke krabici s cukrovím.

"Už jsi snídal?" Při mé otázce úlekem nadskočí. Vzápětí provinile zavrtí hlavou a odšourá se do kuchyně. Následuju ho, i když nerada. Včera, vlastně už dnes, jsem se dostala do postele někdy nad ránem.

Celkem jasně si vzpomínám na doby, kdy jsem byla nucena se šrotit do školy poučky, vzorce či životopisy celebrit minulosti, jenom abych dokázala profesorskému sboru, že patřím do rodu homo sapiens sapiensis, nikoli neandrtális. Spousta těch vědomostí mi byla v pozdějším věku k ničemu, pokud nepočítám vytvořenou image ženy širokých obzor, ale jakési divné povahové rysy mi nedovolily hodit starosti

Když mi lékař s úsměvem řekl: "Tak jste těhotná, maminko", dostala jsem se do rauše. Jak jinak nazvat stav, kdy člověk své okolí vnímá s nádechem růžové, blažený výraz osídlí jeho obličej a myšlenky se točí pouze kolem jediného faktu? A ve chvíli, kdy jsem svého syna porodila, dosáhla jsem nirvány. Tak neskutečnému pocitu štěstí se vyrovná jen máloco.

Přestože začátek mateřství