Nelítostný boj

Nervózně pohlédnu na nástěnné hodiny. Nemůžu pokračovat, dokud ho nezmáknu. A čas kvapí... Kamarádka už za půl hodiny bude na místě a ještě nejsem na cestě! V obličeji jsem rudá námahou. To není možné. Takový malý spratek a jak mi dává zabrat!

Se zaklením se vrhám do boje. Vyřídila jsem tvého bráchu, vyřídím i tebe! Svaly na rukou napnu námahou. Zaberu pravým hákem a... ruka se sesmekne a sjede po látce. Do háje! zděšeně kontroluju svou manikúru. Šikmo přes nehet prostředníčku se na třpytivém laku šklebí rýha až na základ. Budu se muset zdržovat ještě s opravou... To mi zaplatíš, zmetku!

S novou silou znásobenou spravedlivým rozhořčením se opět vrhám vpřed. Slepá vztekem podceňuju protivníkovu sílu. Práásk! S takovým odporem jsem nepočítala. Vysmekl se mi z rukou a vystřelil proti mému obličeji. Nevěřícně prohmatávám nabíhající modřinu těsně vedle pravého oka. Naštěstí se trefil jen vedle.

Tak to ne, hochu, tohle mi dělat nebudeš! Ty prostě pudeš!

Smiřuju se s faktem, že buď zlomím já jeho nebo zlomí on mé nehty. Jiné alternativy si nepřipouštím. Neuvědomuju si, že nastává rozhodující okamžik. Mého protivníka asi celý souboj unavil a s tichým lupnutím konečně zasedne na místo, kam ho celou dobu směruju.

Vítězoslavný úsměv ovládne můj obličej. Já vám to říkala, hošani, pokývnu k háčkům silikonových ramínek na mém zánovním spodním prádle. Nevzdávám se bez boje!