Zase se zdržela v práci. A zrovna dnes, když slíbila dětem, či spíš manželovi, teplou večeři. Takové malé odškodné za páteční mejdan s holkama. Že ho uzavíraly v jednom baru, kde se právě konala Show for Ladies, ještě manželovi neřekla. Jednou mu to řekne... jednou... až vydýchá ten mejdan.
Vůbec se mu tady nelíbí. Všechno je tu takové malé, provinční. Byl zvyklý na ruch velkoměsta, ale musel z něj utéct. Aspoň na chvíli. Než si v sobě všechno vyřeší. Utíkal před manželkou, před milenkou i před pohlednou asistentkou svého společníka, která tvrdě aspirovala na post milenky budoucí. Ženy byly jeho prokletím. Miloval je. A podváděl. Nedokázal být věrný. Tolik žen a tolik příležitostí... Změním to, musím to změnit, umiňoval si v duchu. Žádná žena. Dokud si vše neujasním.
Už jenom nakoupit a tryskem domů, odškrtávala si v duchu položky ze seznamu úkolů. U výlohy obchodu s obuví se zastavila. Ty sandálky s podpatkem vypadají úžasně! Hodily by se i k té kabelce, co jsem si koupila minulý týden. Když se rozhodovala, zda vejít dovnitř a zkusit, jak by slušely její noze nebo nevejít a přímou čarou se hnát do marketu, ucítila nádhernou vůni parfému. Pánského parfému. Její čich podvědomě otočil tělo za zdrojem.
Působil na ženy jako magnet, nemohl za to. Musel se pousmát. I ta žena se za ním ohlídla, zajímal ji víc než boty ve výkladu. Ale já se za ní neotočím. Nezajímá mě. Nezajímají mě žádné ženy. Dokud nepotkáš první dlouhonohou pětadvacítku, vysmálo se mu jeho potměšilé já.
Nechápala, jak k tomu došlo, ale nohy ji samy nesly za nositelem podivně magnetizující vůně. Musí ho mít, ten parfém musí mít. Koupí ho svému muži a zabije tak dvě mouchy jednou ranou. On bude mít radost z dárku a ona z přitažlivě vonícího manžela. Jenže co to je za parfém?
Vybíral si víno na večer a koutkem oka zaregistroval ženu od obchodu s obuví. Tvářila se, že se rozhoduje mezi řeckými Imiglykos nebo Retsinou, ale on ji prokouknul. Jede po něm. To přece pozná. Je kus... víno v její společnosti by chutnalo mnohem lépe...
Tak běž a zeptej se, nabádala sama sebe. Mám snad k němu napochodovat a vydávat se za pracovnici agentury pro průzkum spotřebitelů? Uchechtla se. To mám ale nápady...
No jasně, teď se usmála, flirtuje se mnou. Ale já jí to neulehčím, jen ať první krok udělá sama. Chce mě, tak ať se snaží.
Prostě za ním zajdu a zeptám se. Může mi být jedno, jestli se ztrapním, v životě ho už neuvidím, uklidňovala se. A vykročila.
Tak se přece jenom rozhoupala... Nasadil povzbudivý úsměv.
"Dobrý den, promiňte," zahájila svou výpravu za poznáním. Tak šup do toho!
"Ano?" zvedl tázavě obočí. Zblízka je ještě hezčí.
"Máte nádherný parfém," osmělila se.
"Jaká je to značka?"
Je originální. Takhle to na mě ještě žádná nezkoušela.
"Desire Blue od Dunhilla," odpověděl s očekáváním dalšího kroku.
"Děkuji, udělal jste mi obrovskou radost," dotkla se jeho ramene, otočila na podpatku a kráčela pryč.
"Počkejte!" vykřikl na vzdalující se přitažlivé křivky. Udiveně se ohlédla.
"Vezměte si mou vizitku, kdyby..." hledal důvod. "Kdyby jste ho nemohla sehnat. Pomůžu vám."
Poděkovala, vzala si nabízenou vizitku a v první parfumérii zakoupila onen provokativní parfém. Tak se zaobírala představami na nadcházející noc s nově vonícím manželem, že při placení nechala ležet na pultě i vizitku.
Po několik následujících týdnů mu displej s neznámým číslem příchozího hovoru dokázal naplnit srdce radostným očekáváním, které se vzápětí měnilo ve skrývané zklamání. Nechápal, proč jej zrovna tato žena tak přitahovala. S blednutím vzpomínky rostla její dokonalost. Dál dobýval ženy, dál se nechal jimi svádět. Ale žádná v jeho myšlenkách už nebyla tak bez chyby jako ona parfémová neznámá.
Nikdy by neuvěřila, jak taková lahvička s voňavým obsahem může zostřit její smysly. Kdykoli ucítí tu vůni, touhou po svém muži se jí podlomí kolena. Což mi připomíná... měla bych koupit další flakónek, pomalu mu dochází. Už se ani nepamatuje, jak k tomu původnímu přišla. Jo... nějaký chlápek v marketu... takový malý trapas. Ale co, nejspíš na ni zapomněl, jako ona na něj. Hlavně že má parfém.