U ohně

Těšil se na každý okamžik strávený s ní, na jejich vzájemné doteky, horká slůvka pronášená šeptem, její vzrušené sténání i uvolněný smích, když škádlivě líbal na lechtivých místech její tělo. Na poradách si v duchu přehrával scény z posledního milování, nepřemáhaje zasněný úsměv a na schůzky s ní spěchal s horkým tetelením kolem žaludku, částečně proto, že se jí nemohl dočkat a taky proto, že nevěděl, v jakém rozpoložení ji zastihne.

Její náladovost jej trápila i přitahovala. Někdy dokázala být milující, něžnou, všepřijímající bytůstkou, jindy jej zaskočila coby arogantní a prskající divoká kočka. Nevyzpytatelná. A milovaná. Ano, to, co si zakazoval, najednou dovolil v plné míře rozvinout. I když do všech mimomanželských vztahů šel s cílem "žádné city", s Veronikou všechna omezující opatření vzala za své.

Brzy poznal, že Veronika jejich vztah bere stejně. Jednoho dne přemohl svou naučenou opatrnost a vypovídal se jí ze své lásky k ní. Ta zprvu váhavě, později s neskrývaným nadšením sdílela jeho pocity. Byl to jen krůček k plánování společné budoucnosti. Tomáš byl šťastný jak už dlouho ne. Vše ostatní, včetně jeho vlastní manželky, mu připadalo nepodstatné. Důležitá pro něj zůstala jen Veronika. Jeho posedlost Veronikou nabývala patologických rozměrů.

Tehdy to neviděl, sny o společném životě byly v jeho mysli mnohem realističtější než ty Veroničiny. Zatímco Tomáš plánoval, vymýšlel a zařizoval, Veronika jenom snila. Rozhodl se k rozvodu. Chtěl být s Veronikou i oficiálně. Zprvu se zdálo, že manželka s rozvodem počítala, jak vyrovnaně na jeho žádost reagovala. Ovšem později...

Blížil se termín, kdy měl stanout spolu s manželkou před rozvodovým soudem. Veronika o svém rozvodu nedokázala Tomášovi říct nic upřesňujícího. Trochu jej to znervózňovalo, ale veškeré jeho obavy ihned rozptýlila svým tělem. V den rozvodu mu nebrala telefon. Jeho mysl nepřijímala právnické proslovy v soudní síni a s vidinou ukončení celého procesního martýria odsouhlasil všechny manželčiny požadavky. Odmítl její nabídku na poslední společnou skleničku, když vyšli z budovy soudu, a spěchal s novinou za Veronikou. Jenže nebyla. Ani na telefonu, ani v práci. K ní domů se neodvážil. Zbytek dne ji bombardoval smskami a emaily. Neozvala se.

Po bezesné noci se druhého dne doplazil do práce a ve služební mailové schránce s bušícím srdcem otevřel její vzkaz:
"Přijď ve 3 dnes odpoledne do naší kavárny. Musím s tebou mluvit."
Vysvětlí se to, určitě se to vysvětlí, uklidňoval Tomáš nepříjemné mrazení v zádech.

Veronika dorazila nepřirozeně bledá, s ledovým výrazem v obličeji.
"Miláčku," s širokým úsměvem začal.
Přerušila ho odmítavým gestem.
"Končím, Tome. Rozhodla jsem se zůstat s manželem. Neopustím ho, nemůžu to dětem udělat."
Po počátečním šoku se Tomáš pustil do namítání, argumentování, přemlouvání... Veronika zůstala neoblomná. Nechala jej tam sedět samotného i s jeho sny, které roztříštila pár slovy. Nemohl tomu uvěřit. Vždyť si všechno tak krásně nalinkovali...

Uklidil se na chalupu u lesa. Chtěl být sám. Se svou bolestí, s prázdnem, které mu zůstalo v hrudi. Zbavit se vzpomínek. Vtírajících myšlenek. Zabránit prozření. Uchovat ten neopakovatelný cit. Místo toho si postupně uvědomoval, jak jednostranná láska to byla. Přesto se jí nedokázal beze zbytku zbavit. Ani když se od známých dověděl, že Veronika si sladká slovíčka šeptá s jiným chlapíkem, jenž se jejímu manželovi nepodobá ani vzdáleně. Nejspíš si s Tomášem jen hrála. A on dostal za vyučenou. Za všechny ty papírové kapesníky, které použil před ní.

Prohrábl pohasínající dříví. Usmál se. Včera navštívil své děti. Mohl sice s nimi být jen za přítomnosti své exmanželky, ale brzy na ni zapomněl, hrál si a mazlil se s dětmi, jako by tam nebyla. Když si tak vzpomněl na její pohledy, které zprvu považoval za nepřátelské... Byla to její obranná linie, pořád ho ještě má ráda, pořád jí na něm záleží. Jak mu upravila límeček, když od nich včera odcházel... Je mezi nimi ale velká propast. Příšerným způsobem jí ublížil a po tom všem si není jistý, dokázal-li by ji mít rád tak, jak si nepochybně zaslouží.


Zpoza hvězd a malých mračen vyšel krásný kulatý měsíc. Obhlédl okolní krajinu, zkontroloval spánek všech živých tvorů a stříbřitými prsty konejšivě pohladil nespavce. Dotkl se Tomášova čela. Však ty na to přijdeš, Tomáši, jak si svůj život uspořádat...

Většina veřejnosti zastává názor, že do mimomanželského vztahu jdou ženy srdcem a muži tělem. Přesto si myslím, že existují muži, kteří dokáží pro lásku spálit všechny mosty a řídit se svým srdcem.