přestože tyto řádky číst nebudeš, neboť o mém blogovém počinu nevíš, chci je sem dát, protože všechna ta slova si jen myslet mně nestačí. A říkat ti je zavání stereotypem, protože jsme si je řekly tolikrát...
Už je to nějaký ten pátek, co jsi nabourala veškerá má práva jedináčka. Byla jsi krásné okaté miminko, všichni říkali, že podobou otce nezapřeš, což jej naplňovalo patřičnou pýchou a bezmeznou láskou k tobě, dá-li se tak onen cit u něj nazvat. Všichni tě zbožňovali, umělas být tak roztomilá, že tě nešlo nemít rád. S léty krom věku a výšky rostlo i tvé chápání okolního světa a protože jsi vždycky byla dostatečně inteligentní, všimla sis rozdílného chování naší obávané hlavy rodiny ke svým dcerám. Není se co divit. Já, nevlastní, tvrdohlavá, věčně oponující a ty, krev jeho krve, dokázala jsi ho svým úsměvem dostam tam, kam se ti to zrovna hodilo. Nenáviděla jsem tě a ty mě, dělaly jsme si naschvály navzájem. Doteď nevím, která z nás začala žárlit dřív. Jestli ty na mé výhody, ze staršího věku plynoucí, nebo já na tvé výhody otcem protěžované dcery.
Léta plynula a my se za vzájemné nenávisti proklackovávaly pubertou. Ta moje proběhla kupodivu celkem v poklidu, zato ty sis na té své dala pěkně záležet. Otec nechápal, kdo mu místo jeho milovaného roztomilého a všemi obdivovaného dítěte podstrčil tu drzou rebelující puberťačku toužící okusit všechny neřesti, jež skrýval svět tam za hradbami jeho maloměšťáckého chápání. Jelikož je člověk nekompromisní a soucitu i empatie prostý, místo podání pomocné ruky uvrhl tě do tvého prvního soukromého inferna.
Tehdy jsem nedokázala plně pochopit dosah všeho, co se kolem tebe děje. Myslím, že ani ty sis to neuvědomovala. Nenávist však v tu chvíli byla tatam. Tys mě potřebovala a já tě musela chránit. Byla jsem přece tvoje starší sestra.
Dosáhla jsi plnoletosti a pomalu se zvedala ze dna. Potkala jsi svého budoucího muže a viděla v něm možnost bez slzy v oku přestřihnout pupeční šňůru. Vzkvétající život ve tvém těle urychlil rozhodnutí o společném životě. Vzali jste se.
Nějakou dobu sis myslela, že to nejhorší máš za sebou. Já taky a upřímně jsem si oddechla. Světlo světa spatřila další má srdeční záležitost - tvoje prvorozená dcera. Přestože jsem v té době byla přesvědčená, že na děti mám ještě čas, modrooká neteř systematicky ničila mé názorové omyly. Já se těšila tvou dcerou a ty jsi opět padala směr dno. Tentokrát utajeně, za vydatné asistence manžela. Přestože vás dvě měl rád, nedokázal ovládnout své snad geny získané vlastnosti a zvyky, které pozvolna ničily životy vás tří. Někdy v té době se nám prohodily role, ty jsi byla tou starší, moudřejší a zkušenější sestrou, ke které jsem chodila o radu. Jediná výhoda zlých životních situací - obdaří člověka neocenitelnými zkušenostmi a zralejším náhledem na život.
Přestože jsi se mi snad z hrdosti nechtěla se svými problémy svěřit, naše telepatické spojení vysílalo alarmující signály za tebe. Pamatuješ na těch pár nocí, kdy jsme obě nespaly? Ty ses potýkala se svými bolestmi a já s nevysvětlitelným neklidem. Nechápala jsem, kde jsi vzala tolik síly a odvahy tomu všemu utéct a začít i s dcerou nanovo. Bez manžela. Bylo to jedno z tvých nejsprávnějších rozhodnutí, jak jsi později zjistila.
Pak se ti do cesty připletl jeden věčně vysmátý kluk. Miloval děti, což mu přineslo bodík. A tvou dceru obzvlášť, díky čemuž se z bodíku stal bodík hodně významný. Snad za to mohla pohoda, kterou vyzařoval, brzy o tvé minulosti věděl vše. Od tebe. Protože mu bylo jasné, že žena tak životem zklamaná mu nemůže hned padnout kolem krku, získával si vás dvě pomalu a postupně.
Udělala jsi další z tvých nejsprávnějších rozhodnutí - provdala ses za něj. Vlivem minulé zkušenosti jsi po svatbě neustále čekala, kdy se i tento vztah zvrtne. Až když se vám narodil další můj miláček, vaše společná dcera, uvědomila sis, že scénář se opakovat nebude. Můj švagr totiž všechny své tři holky zahrnuje takovou láskou, jaká vyrazí dech i nevěřícímu Tomášovi. A ty jsi konečně šťastná tak, jak si to zasloužíš. Je to jak balzám pobývat ve vaší společnosti, poslouchat vzájemné špičkování, bez kterého se neobejdete, protože oba jste si tak podobní, a přitom cítit tu láskyplnou atmosféru...
Děkuju ti, sestřičko moje. Za milované neteře a skvělého švagra, které jsi mi dala. Za rameno, které mám k vyplakání neustále u tebe k dispozici. Za sluch, který věnuješ mým problémům. I za obyčejné obejmutí, které v danou chvíli pro mě znamená strašně moc. A taky za ty smsky, do kterých na závěr připíšeš "MTMR". To všechno by nemuselo být, kdybychom se nechaly kdysi dávno rozeštvat.
Právě proto jsem se včera otočila směrem k jihozápadu, kde trávíš prodloužený víkend se svým manželem, dárek to jeho k tvým narozeninám, a zuřivě jsem mávala. Protože ty jsi určitě tou dobou mávala z Eiffelovky i mně. A věř mi, bylo mi jedno, co si o mně kolemjdoucí myslí. Jsme přece obě stejně praštěné, ne?
...moje holčičí srdéčka :-)...
Už je to nějaký ten pátek, co jsi nabourala veškerá má práva jedináčka. Byla jsi krásné okaté miminko, všichni říkali, že podobou otce nezapřeš, což jej naplňovalo patřičnou pýchou a bezmeznou láskou k tobě, dá-li se tak onen cit u něj nazvat. Všichni tě zbožňovali, umělas být tak roztomilá, že tě nešlo nemít rád. S léty krom věku a výšky rostlo i tvé chápání okolního světa a protože jsi vždycky byla dostatečně inteligentní, všimla sis rozdílného chování naší obávané hlavy rodiny ke svým dcerám. Není se co divit. Já, nevlastní, tvrdohlavá, věčně oponující a ty, krev jeho krve, dokázala jsi ho svým úsměvem dostam tam, kam se ti to zrovna hodilo. Nenáviděla jsem tě a ty mě, dělaly jsme si naschvály navzájem. Doteď nevím, která z nás začala žárlit dřív. Jestli ty na mé výhody, ze staršího věku plynoucí, nebo já na tvé výhody otcem protěžované dcery.
Léta plynula a my se za vzájemné nenávisti proklackovávaly pubertou. Ta moje proběhla kupodivu celkem v poklidu, zato ty sis na té své dala pěkně záležet. Otec nechápal, kdo mu místo jeho milovaného roztomilého a všemi obdivovaného dítěte podstrčil tu drzou rebelující puberťačku toužící okusit všechny neřesti, jež skrýval svět tam za hradbami jeho maloměšťáckého chápání. Jelikož je člověk nekompromisní a soucitu i empatie prostý, místo podání pomocné ruky uvrhl tě do tvého prvního soukromého inferna.
Tehdy jsem nedokázala plně pochopit dosah všeho, co se kolem tebe děje. Myslím, že ani ty sis to neuvědomovala. Nenávist však v tu chvíli byla tatam. Tys mě potřebovala a já tě musela chránit. Byla jsem přece tvoje starší sestra.
Dosáhla jsi plnoletosti a pomalu se zvedala ze dna. Potkala jsi svého budoucího muže a viděla v něm možnost bez slzy v oku přestřihnout pupeční šňůru. Vzkvétající život ve tvém těle urychlil rozhodnutí o společném životě. Vzali jste se.
Nějakou dobu sis myslela, že to nejhorší máš za sebou. Já taky a upřímně jsem si oddechla. Světlo světa spatřila další má srdeční záležitost - tvoje prvorozená dcera. Přestože jsem v té době byla přesvědčená, že na děti mám ještě čas, modrooká neteř systematicky ničila mé názorové omyly. Já se těšila tvou dcerou a ty jsi opět padala směr dno. Tentokrát utajeně, za vydatné asistence manžela. Přestože vás dvě měl rád, nedokázal ovládnout své snad geny získané vlastnosti a zvyky, které pozvolna ničily životy vás tří. Někdy v té době se nám prohodily role, ty jsi byla tou starší, moudřejší a zkušenější sestrou, ke které jsem chodila o radu. Jediná výhoda zlých životních situací - obdaří člověka neocenitelnými zkušenostmi a zralejším náhledem na život.
Přestože jsi se mi snad z hrdosti nechtěla se svými problémy svěřit, naše telepatické spojení vysílalo alarmující signály za tebe. Pamatuješ na těch pár nocí, kdy jsme obě nespaly? Ty ses potýkala se svými bolestmi a já s nevysvětlitelným neklidem. Nechápala jsem, kde jsi vzala tolik síly a odvahy tomu všemu utéct a začít i s dcerou nanovo. Bez manžela. Bylo to jedno z tvých nejsprávnějších rozhodnutí, jak jsi později zjistila.
Pak se ti do cesty připletl jeden věčně vysmátý kluk. Miloval děti, což mu přineslo bodík. A tvou dceru obzvlášť, díky čemuž se z bodíku stal bodík hodně významný. Snad za to mohla pohoda, kterou vyzařoval, brzy o tvé minulosti věděl vše. Od tebe. Protože mu bylo jasné, že žena tak životem zklamaná mu nemůže hned padnout kolem krku, získával si vás dvě pomalu a postupně.
Udělala jsi další z tvých nejsprávnějších rozhodnutí - provdala ses za něj. Vlivem minulé zkušenosti jsi po svatbě neustále čekala, kdy se i tento vztah zvrtne. Až když se vám narodil další můj miláček, vaše společná dcera, uvědomila sis, že scénář se opakovat nebude. Můj švagr totiž všechny své tři holky zahrnuje takovou láskou, jaká vyrazí dech i nevěřícímu Tomášovi. A ty jsi konečně šťastná tak, jak si to zasloužíš. Je to jak balzám pobývat ve vaší společnosti, poslouchat vzájemné špičkování, bez kterého se neobejdete, protože oba jste si tak podobní, a přitom cítit tu láskyplnou atmosféru...
Děkuju ti, sestřičko moje. Za milované neteře a skvělého švagra, které jsi mi dala. Za rameno, které mám k vyplakání neustále u tebe k dispozici. Za sluch, který věnuješ mým problémům. I za obyčejné obejmutí, které v danou chvíli pro mě znamená strašně moc. A taky za ty smsky, do kterých na závěr připíšeš "MTMR". To všechno by nemuselo být, kdybychom se nechaly kdysi dávno rozeštvat.
Právě proto jsem se včera otočila směrem k jihozápadu, kde trávíš prodloužený víkend se svým manželem, dárek to jeho k tvým narozeninám, a zuřivě jsem mávala. Protože ty jsi určitě tou dobou mávala z Eiffelovky i mně. A věř mi, bylo mi jedno, co si o mně kolemjdoucí myslí. Jsme přece obě stejně praštěné, ne?
...moje holčičí srdéčka :-)...