Nervózně pohlédnu na nástěnné hodiny. Nemůžu pokračovat, dokud ho nezmáknu. A čas kvapí... Kamarádka už za půl hodiny bude na místě a ještě nejsem na cestě! V obličeji jsem rudá námahou. To není možné. Takový malý spratek a jak mi dává zabrat!

Se zaklením se vrhám do boje. Vyřídila jsem tvého bráchu, vyřídím i tebe! Svaly na rukou napnu námahou. Zaberu pravým hákem a... ruka se sesmekne

Alena klapala svými podpatky podivně vylidněným městem. Byla zvyklá na spěchající chodce, projíždějící dopravu, ale teď využívala šéfem požehnaného volna a chvátala dopoledními ulicemi města do Milanova bytu. Měli dnes výročí, chtěla ho překvapit vlastnoručně uchystanou slavnostní tabulí. Těšila se na jeho údiv, až uvidí prostřený stůl s vybraným jídlem. Nejvíc se však nemohla dočkat jeho ocenění

Vánoce klepou na dveře a moje myšlenky na tebe zintenzivněly. Předvánoční čas mám navždycky spjatý s tebou. O Štědrém dnu jsme tě my dvě cácorky vítaly ve dveřích a zvědavě pokukovaly po nadité tašce u nohou. K našemu zklamání a tvému pobavení jsi z ní pak vytahovala svoje oblečení a pár nezbytností pro přespání. Netušily jsme, že tvoje dcera mezitím pečlivě uklidila tašky s dárečky, které jsi

Určitě každý zná typ dne "blbec". Na co ten den sáhne, to se pokazí. Nachomýtne se k situacím, ke kterým by za normálních okolností nikdy nemohlo dojít. Ba co víc, stane se jejich aktérem.

Nevím, čím jsem se provinila, ale co skončilo léto, potýkám se se smolařskými pátky. Samozřejmě ne každý pátek je pro mě černý. Některé proběhly v poklidu, ale těch s menšími i většimi zádrhely